Logo

Knížky pro všechny kluky a holky

Týden mezi indiány

20.6.2018

Jak se vlastně hraje na indiány?

Chtěli byste vědět, kde bydlí a co všechno umějí? Pojeďte s Terezkou a Vojtou na indiánský tábor a uvidíte. Náčelník Činčila a šaman Velká koule vás naučí vyrábět čelenku, kopí a amulet. Když však z tábora zmizí totem a vůdce nepřátelského kmene tu zanechá tajemný vzkaz, nastane čas sebrat amulet i kopí a vydat se na výpravu…

Bude to týden dobrodružný a pestrý jako indiánská čelenka.

Napínavý i poučný letní příběh od oblíbené autorky je určen začínajícím čtenářům.

Týden mezi indiány
Mohlo by vás zajímat:
Týden mezi indiány
Více informací o knize

Doba do konce školního roku dětem připadala nekonečná. Nemohly se dočkat prázdnin, až budou moci odjet na indiánský tábor. Všichni ale museli doma slíbit, že se budou dobře učit, aby měli na vysvědčení hezké známky.
„Konečně!“ vzdychl si úlevně Vojta večer před odjezdem.
Terezka se taky těšila. Ale zároveň měla i obavy, že se jí bude stýskat.
„Mám pro vás novinu,“ oznámila dětem maminka, když zaklapla telefon.
Vojta se polekal, že byl tábor zrušený. Terezka se zase bála, že Barunka onemocněla. Když si maminka všimla zděšení v jejich očích, hned to uvedla na pravou míru.
„Volala mi Eliška. Prý bude dělat instruktorku na indiánském táboře. Všimla si, že v seznamu dětí jsou i vaše jména, tak si chtěla ověřit, že jste to opravdu vy.“
„Jupí!“ zaradovala se Terezka. Sestřenici Elišku měla moc ráda. Vždycky chtěla vypadat jako ona. Eliška byla chytrá a milá a měla nádherné blonďaté vlasy až pod pás.
I Vojta byl rád, že tam bude Eliška. Aspoň se pochlubí kamarádům, jakou má senzační sestřenku. Určitě mu ji budou závidět.
„Tak teď už budu úplně klidná,“ prohlásila s úsměvem maminka a tatínek ji políbil na čelo. Byl rád, když se maminka spokojeně usmívala. V tu chvíli byla vždycky ještě krásnější.
„Máte všechno sbaleno?“ ujistil se tatínek.
Maminka pohodila hlavou směrem k předsíni, kde byla naskládaná zavazadla.
„Na jak dlouho tam jedete?“ zeptal se zděšeně tatínek. „Myslel jsem, že to bude jen pár dní, ale věcí máte jak na celé prázdniny!“
„Nemůžou chodit celou dobu v jednom triku a špinavých ponožkách,“ odpověděla vyčítavě
maminka. Balení měla totiž na starosti ona.
Když druhého dne vypravili děti k autobusu, kterým měli táborníci odjíždět, tatínkovi se trochu ulevilo. Měl pocit, že jejich děti budou mít zavazadel ze všech nejvíce, ale tak to vůbec nebylo. Všichni na tom byli podobně.
Autobus konečně dorazil, ale žádné velké loučení se nekonalo. Děti prostě nasedly, zamávaly a odjely.

Když dorazili, v táboře je čekal vedoucí. „Já jsem náčelník Činčila. Jsem vedoucí tohoto tábora.“
Pak jim začal všechny představovat. Terezka s Vojtou si pamatovali jen svou sestřenici Elišku, které se indiánským jménem říkalo Myška. Byl tam i indiánský šaman přezdívaný Velká koule. Terezka zpočátku nevěděla, jestli se má smát, nebo se ho bát. Na obličeji nosil strašidelnou masku, ale chodil a mluvil hrozně legračně.
„Dnešní úkol je rozdělit se do skupin. Každá skupina bude obývat jedno týpí. Víte, co je to týpí?“ zeptal se pro jistotu náčelník.
Terezka to věděla. Ukázala na týpí, která už stála na louce. Náčelník ji pochválil a usmál se na ni.
„Výborně,“ řekl, „za to si můžeš vybrat, ve kterém týpí budeš spát. A taky přiber nějaké kamarádky.“
Terezka hned mrkla na Barunku. Pak ještě ukázala na nějakou holčičku, která vypadala, že na táboře nikoho nemá. Byla to Adélka. Všechny tři si vzaly své věci a odnesly je do týpí. Rozhodly se během chvilky. Vybraly si to, které stálo nejblíže náčelníkovi. To aby je mohl v případě potřeby ochránit.
Vojta, Samík, Ondra a Míša mohli být taky spolu. Ti si pro změnu vybrali nejvzdálenější týpí. Jen tak pro jistotu, kdyby se jim naskytla nějaká příležitost pro tajnou výpravu.
Když děti vybalily věci a převlékly se do sportovního oblečení, svolal je Činčila pod totem. Okolo byly rozmístěny mohutné dřevěné špalky. Byla to indiánská sedátka.
„Tohle je posvátný totem,“ řekl a ukázal na ozdobně vyřezávaný sloup. „Ten nás chrání před vším zlým a nesmí se před ním lhát.“
„Totem nás chrání v táboře. Když se ale vydáme na nějakou výpravu, potřebujeme amulet, který nás ochrání i mimo tábor,“ řekl náčelník a pak předal slovo šamanovi.
Velká koule se přišoural s mísou přikrytou kožešinou. Položil ji na svůj špalek, máchal nad ní rukama a přitom mumlal nějaké nesrozumitelné zaklínadlo. Když kožešinu odstranil, objevily se pod ní velké dřevěné korálky různých barev.
„Sedmička je šťastné číslo. Každý z vás si vybere sedm korálků a ty si navlíkne na šňůrku. To bude váš amulet pro štěstí,“ oznámil jim.

Mgr. Pospíšilová Zuzana
Mohlo by vás zajímat:
Mgr. Pospíšilová Zuzana
Více informací o autorovi

Přečtěte si také:

Strýček Vendelín, chlupatý meloun
Strýček Vendelín, chlupatý meloun

Na zahradě strýčka Vendelína je veselo. Všechna legrace ale skončí, když se objeví tajemná paní Černá.

Více informací
Představu­jeme
Jitík sportovcem
Jitík sportovcem

Oblíbené herečka Jitka Molavcová vypravuje o velkých sportovních zážitcích jednoho malého kluka. Jeho neuvěřitelné příhody překvapí všechny pohádkomily.

Více informací
Představu­jeme
Bonifác zase řádí v psí školce
Bonifác zase řádí v psí školce

Vítejte u dalších povedených kousků psího hromotluka a zjistěte, jak to s tímhle legračním propadlíkem dopadne!

Více informací
Představu­jeme