Logo

Knížky pro všechny kluky a holky

9788024756134

Nové vánoční pohádky

10.12.2018

Vykouzlete si ty nejsvátečnější Vánoce s Novými vánočními pohádkami.

Po úspěšné knize Vánoční pohádky přichází oblíbená spisovatelka Zuzana Pospíšilová se dvěma desítkami půvabných, originálních a zbrusu nových pohádkových příběhů, které dětem připomenou, že kouzla nepatří jen k pohádkám, ale také k vánočnímu času.

Nové vánoční pohádky vyprávějí příběhy, ve kterých se lidem i zvířátkům přihodí pozoruhodné věci. Možná jsou to kouzla, možná je to obdivuhodná síla Vánoc, která způsobí, že dobro, radost a přátelství mají vždycky navrch. O Vánocích se zkrátka dějí zázraky, a tak není divu, že na zimní noční obloze pomáhá svítit vanilkový rohlíček, sněhové vločky zahánějí samotu, smutný sněhulák najde konečně kamaráda a malému Oliverovi nadělí Ježíšek dědečka.

Nové vánoční pohádky
Mohlo by vás zajímat:
Nové vánoční pohádky
Více informací o knize

ZACHRÁNĚNÝ JEŽÍŠEK

Každý rok se děti i dospělí těší na Štědrý večer, kdy dostanou od Ježíška hromadu dárků. Ježíšek je spravedlivý, a tak rozdává dárky jen těm, kteří si to zaslouží.
„Šéfe, proč nikdy nedostaneme o Vánocích dárek?“ zeptal se jeden z loupežníků, který ležel v jeskyni na medvědí kožešině a nahříval si nohy u ohně.
„Tak si nějaký dárek ukradneme,“ navrhl šéf loupežnické bandy a při tom pomyšlení si radostně promnul ruce.
„To není ono!“ namítal další loupežník „To děláme furt. Ale když si nějaký dárek budeme přát, a on se pak objeví, to bude něco!“
„Už to vidím!“ zasnil se loupežník s těmi nejdelšími a nejšpinavějšími vousy.
„Mám nápad!“ přidal se k debatě další z loupežníků, ten nejhubenější.
„A jaký?“ zeptal se opatrně šéf. Byl zvyklý, že dobré nápady měl vždycky jen on sám. I ostatní loupežníci byli zvědaví. V tu ránu se sesedli u ohniště a zvědavě kulili oči nebo měli nastražené uši. Hubený loupežník si užíval chvíli napětí.
„Tak už nás nenapínej!“ šťouchl do něj loktem loupežník, který seděl hned vedle.
„Ukradneme Ježíška!“ vykřikl nadšeně hubený loupežník.
Najednou se rozhostilo ticho. Takové ticho, že bylo slyšet jemné skřípání, jako když se otáčejí rezavá kolečka. Bylo to nejspíš z přemýšlení. Všichni loupežníci se najednou zamysleli. Ten nápad se jim nezdál špatný. Když šlo o to, něco uloupit nebo ukrást, byli ve svém živlu.
„To nezní špatně,“ pochválil loupežníka šéf. Pak se ale na chvíli odmlčel a s hlubokou vráskou na čele se zeptal: „Ale jak to uděláme?“
To už hubený loupežník nevěděl. Loupežníci tedy dávali návrhy jeden po druhém, ale žádný z nich nebyl ten pravý.
Přišel na to až loupežník s nejhlubším hlasem: „Nám Ježíšek žádné přání nesplní, ale uneseme nějakého poctivého člověka. Donutíme ho, aby si přál vidět Ježíška. Když se Ježíšek objeví, tak ho spoutáme a budeme ho mít pro sebe. Pak už mu nezbude nic jiného, než aby nám přičaroval všechno, co budeme chtít.“
Loupežníci se začali hlasitě radovat, poplácávali svého kamaráda po zádech a vesele poskakovali u ohně. Jak řekli, tak také udělali. Všechno jim vyšlo. Spoutaného Ježíška uložili v zadní části jeskyně a nutili ho, aby jim plnil přání. Brzy měli všechno, na co si jen vzpomněli, a tak začali vymýšlet hlouposti. Chtěli mít v jeskyni pozlacené dveře, křišťálový lustr, a dokonce i houpačku.
Ježíšek už byl zoufalý. Muselo se to stát právě dnes, když jsou Vánoce a on má večer doručit dárky? Měl jedinou možnost. Přivolat záchranu svými myšlenkami. Snažil se na dálku oslovit všechny hodné a statečné děti. Už se setmělo. Někteří lidé dojedli štědrovečerní večeři, ale pod stromečky žádné dárky nebyly. Malá Gábinka zatahala maminku za rukáv a pak řekla:
„Ježíšek potřebuje pomoct!“
Taky Tomík, Honza, Petřík, Anička, Eliška a ostatní děti udělaly totéž. Někteří rodiče nad tím jen mávli rukou, ale jiní svým dětem naslouchali, a tak se během pár chvil sešlo před jeskyní celé shromáždění rodičů a dětí. Vrazili do jeskyně a Ježíška osvobodili. Silní tatínkové přeprali loupežníky a odvedli je do vězení. Ježíšek byl rád, že stihl nadělit dárky. A protože byl za své vysvobození opravdu vděčný, rozdal jich ještě mnohem více než obvykle.

Přečtěte si také: