Nedáš, dostaneš!
Nezáleží na tom, jestli góly dáváte nebo dostáváte. Hlavně nepropásněte přihrávku na vtipné pohádky!
Originální zábavné příběhy jsou sice plné pohybu, závodění, soupeření a pošťuchování, ale nakonec všem malým i větším sportovcům přinesou pohodu a dobrou náladu pro klidné usínání.
Co potřebuje každý sportovec? Pohádky a odpočinek! Čtěte, bavte se, sportujte i relaxujte s originálními vtipnými pohádkami. Víte, proč se mlsný fotbalový míč nikdy netrefil do brány? Proč se za čtvrté místo dává bramborová medaile? Jak to dopadlo s hokejkou, která tuze ráda faulovala? A co dělá starosti šachovému králi?
Čtěte, bavte se a nechte se zlákat ke sportování i k zaslouženému odpočinku.
O raketě a tenisáku, co z něj byla málem půlka
Jako raketa se mám prima. Můj tenista se se mnou umí hezky ohánět, takže dávám celkem pěkný prdy. Pardon, rány. A taky rotaci dokážu udělat parádní. Jako že umím míček pořádně roztočit, aby se soupeři hůř pinkal zpátky. Tenis je fajn, i když tak jako jiné rakety bych se přece jen jednou ráda podívala do vesmíru, ke hvězdám. Ostatní holky rakety říkaly, že když se budu snažit a budu vyhrávat, tak mě tam za odměnu pošlou. Jedna z nich dokonce říkala, že by mě nejradši osobně vystřelila až na Mars. Tak to snad jednou vyjde…
Jako tenisák si toho teda moc neužiju, to vám povím. Furt lítám tam a zpátky po kurtu a na každý straně obvykle dostanu pořádnou šlupku. A nejhorší jsou ty rotace. Víte, co to je? Víte? No dobře. To se pak ještě ke všemu točím jak čamrda. Když se hraje na trávě, tak to ještě celkem ujde, po tý to aspoň trochu klouže. Nejhorší jsou ty tvrdý povrchy nebo antuka, ta navíc barví. To je fakt drsný, jsem z ní celej odřenej, a ke všemu oranžovej, i když normálně jsem zelenožlutej, že jo.
Dneska jsem nastoupila ke svému prvnímu zápasu! Z továrny na rakety, kde mě vyrobili, jsem jela na trénink, a teď najednou je to už naostro, na body! To je vzrůšo! Já jsem tak nervózní! V hledišti je úplně plno. To víte, rozkřiklo se, že hraje nová raketa, tak se sem všichni nahrnuli. Všechno je super! Jenom ten tenisák je nějak línej. Budu ho muset pořádně prohnat.
Tohle přece není žádnej línej tenis, myslím ten s tím pěnovým měkkým míčkem! Ke všemu jsem dneska i ohromně vtipná. Prostě pohádka!
Ta nová raketa se snad pomátla, proboha! Co jako šílí? Mydlí mě hlava nehlava. Hele, uber, krasotinko, nebo ti prdne vejplet, jak říkáme my tenisáci.
Ale dej pokoj a kušuj! Zrovna když se dostávám do raketového tempa a vedeme 40:30. Jejky, teď jsem ale trefila síť a rozhodčí zahlásil džus. Páni, sotva jsme začali a už má žízeň! Tak dejte mu honem někdo napít, ať můžeme pokračovat!
Pro rány tenisákovy! Je vidět, že tohle pometlo je tu prvně. Rozhodčí nechce napít, říkám té raketě, když jdeme znova na podání. Ten tvůj džus znamená anglicky shoda, jako remíza, prostě 40:40. Ta je teda vážně úplně mimo. Nedivil bych se, kdyby si myslela, že je snad raketa, co lítá do vesmíru.
Ten tenisák je nějakej chytrej. Jak to mám asi vědět, to s tím džusem, když jsem raketa, co hraje zápas prvně? Dám mu teď při podání takovou pecku, až udělá díru do země. No jo, dělovky dávám jako slušný, ale většinou buď do sítě, nebo do autu. Co se bodů týče, tak zatím teda nic moc.
Spíš nic než moc, ty raketová frajerko. S takovou dostaneš kanára, ti řikám, jako že se tenisák jmenuju. Ne, to nebude super! Nemyslím toho ptáka, kanár je ten nejhorší výprask, co v tenise existuje, žádná získaná hra – 0:6. To máš z toho, že do mě tak řežeš. Až se trochu zklidníš, tak ti to třeba půjde líp.
Musím uznat, že ten přechytralej tenisák má v tomhle pravdu. Když do něj tak nemlátím, trefuju se přesněji. Zrovna se taháme se soupeřem o vítězství v prvním setu. Chybí nám jediný bod. Takže pořádný servis a hurá na síť, na smeč! Tenisák letí přímo na mě. Rána… a trefuju prasátko. Co? Kde se tam vzalo? Asi přiběhlo z nedalekého vepřína. Ba ne, na tréninku už jsem jich trefila habaděj. To jsem si z vás jen tak vypálila, hi, hi, hi…
Slečna raketa chtěla nejspíš říct, že si z vás vystřelila. Prase se říká, když my tenisáci škrtneme o pásku na síti a letíme dál, přitom ale většinou změníme směr, a protivník už tím pádem nestihne zareagovat, jako právě teď. No, a že je to takový nečistý úder, říká se mu podle zvířete, co se tak rádo rochní v bahně.
Ale pane rozhodčí, jako raketa musím důrazně protestovat, po tom prasátku to nebyl žádný aut! Ne a ne a ne! Já trefila čáru!To je nespravedlnost! No tak dělejte někdo něco!
Nemusíš tak vyšilovat, ty citlivko, tyhle spory o to, kam jsme my tenisáci dopadli, už dneska řeší jestřábí oko. Kdo kde má hnízdo? Mě snad vážně vomejou! Ten jestřáb tady nikde nehnízdí. Tak se jmenuje zařízení, prostě několik kamer, který sledujou, kam letíme, a hlavně kam dopadneme. Tím se nám tenisákům dost ulevilo, protože my víme samozřejmě nejlíp, jestli jsme byli v autu, nebo ve dvorci. A to věčný hádání tenistů nám nedělalo dobře. Takhle se už nikdo nedohaduje. Koukej, rozhodčí uznal chybu a je klid.
Tak vidíte, raketa má vždycky pravdu, to nebyl žádný aut! A vůbec, hraju čím dál líp. Cítím se báječně! Soupeř se sice vzpouzí, ale pomalu se blížíme k vítězství. A je to tady, stačí jediný bodík a výhra je naše! Prý máme mečbol. Radši se neptám, jestli je teď snad nutné tasit meč, nebo co, abych se zase neztrapnila. Koneckonců klidně u toho budu mečet, jen když vyhrajeme!
Meč si na tebe asi budu muset vzít já, chudák tenisák. Match je anglicky zápas a ball balon, jako že kdo získá tenhle míček, tak vyhrál celý zápas. Safra, snad se to povede a tohle utkání co nejdřív skončí. Vždyť já už mám z tý rakety nervy v kýblu.
Jelikož jsem raketa s pořádným švihem, dala jsem do servisu takovou sílu, že protivník stačil tenisák jenom vystřelit do výšky, a ten se teď pomalu snáší k nám a padá… do autu! Vyhráli jsme! Asi to byl teda fakt důležitý zápas, ten můj tenista skáče radostí jako šílenec. Vítězové mají takový hezký zvyk, po utkání často vystřelí tenisák nahoru do publika. Tak pojď, ať si vychutnám tu poslední ránu do tebe. Pink, tady máš, ty chytrolíne! Ale co to? Hned za tenisákem letím i já. Tak holky nekecaly, čeká mě vesmír, hvězdy…
To je ale opravdu hloupej zvyk vystřelovat tenisáky po vítězství do publika. Ta švihlá raketa na mě byla pěkně dopálená a napálila mě tak, že jsem vyletěl z kurtu ven až na ulici, jen si to představte…
Tak holky rakety pravdu neměly. To nebyl žádný raketový start. To mě jen ten tenista radostí vyhodil do výšky. Stačila jsem jen zahlédnout toho protivu tenisáka, jak letí někam na ulici, a pak jsem začala padat. Sbohem, vesmíre! Sbohem, hvězdy! Ale jak jsem tak padala, tak mi to došlo. Já nemusím ke hvězdám létat, vždyť já přece s jednou hraju. Právě jsem spadla tomu hvězdnému tenistovi přímo na hlavu, hi, hi, hi. Ale jemu je to úplně fuk. Po vítězství září štěstím tak, že by mu mohla leckterá hvězda na nebi závidět.
Když jsem se probral, byla všude kolem tma a vlhko. Kde jsem to já, chudák tenisák, jenom skončil? Šmarjápano, to je snad tlama nějakýho psa! Fuj! On a jeho páníček, takovej malej kluk, co ho venčil, mi pak dali pěkně zabrat. To bylo furt: aport, přines, sedni, hodnej, aport! A tak pořád dokola… Kdyby nemuseli domů na večeři, asi by je to nepřestalo bavit nikdy.
Myslel jsem, že horší už to být nemůže, ale to jsem se pletl. Když jsme přišli domů, horší to bylo. Jen mě uviděl tatínek toho kluka, zaradoval se: „Výborně, zrovna jsem si říkal, co já jen na tu kouli u auta dám!“
Znáte ty koule, co se za ně zahákne přívěs? Dává se na ně půlka tenisáku, aby ten přívěs líp držel nebo aby se ta koule neodřela, nebo co já vím, to je teď celkem jedno. Jo, slyšeli jste dobře, půlka tenisáku. Ten tatínek už má v ruce nůž a jde na mě. On mě snad vážně rozpůlí!
Naštěstí mě zachránila maminka, která se s šibalským úsměvem rozhodla: „Počkat, tatínku! Na kouli si sežeň něco jiného. Pro tenhle tenisák mám mnohem lepší využití!“ A fakt měla. Představte si, že mě nejdřív pořádně vydrhla a pak mě zašila do košile tatínkova pyžama! Někde se totiž dočetla, že tak nebude moct spát na zádech, a tím pádem nebude chrápat, takže ona se konečně v klidu vyspí. Tatínek trochu reptal, co že je to za nápady tohleto! Že s tenisákem na hrbu spát rozhodně nebude. Že nebude nikomu dělat tajtrlíka. Ale nakonec si dal říct. A vážně, ono to funguje! Když jsme šli spát, tatínek usnul jako první. Díky mně si lehl pěkně na bok, takže oddechoval celou noc jako nemluvně, úplně tichounce. Já na jeho zádech usnul hned po něm. A po mně se odebrala do říše snů maminka. Zatímco jejich synek i s tím jejich psiskem už tou dobou spali dávno.
