Logo

Knížky pro všechny kluky a holky

Do lavic!

31.8.2018

Děti, nebojte se první třídy!
Školní skřítkové vás nenechají na holičkách. Věřte, nevěřte, v každé první třídě úřaduje parta čiperných a šikovných bytůstek, bez kterých se prvňáčkové neobejdou.

Skřítkové spolehlivě zařídí, aby děti ve škole zažily úspěch i legraci.

Ve škole se odehrává neviditelný kouzelný život. Každé dítě má svého ochránce – malého šikovného skřítka. Školním skřítkům neujde nic důležitého na tabuli, v aktovce ani v lavici. I mezi těmihle šikuly se ale najdou zlobidla, zrovna jako Alda a Pája. Přečtěte si, co vyvedli například školníkovu kocourovi a jak se nakonec polepšili.

Knížka pro prvňáčky láká na kouzelný školní příběh a krásné ilustrace. Potěší a motivuje budoucí prvňáčky i malé školáčky, kteří v ní najdou skvělého pomocníka při výuce čtení.

Do lavic!
Mohlo by vás zajímat:
Do lavic!
Více informací o knize

PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN

Sluníčko zařídilo, aby se prvního září šlo dětem hezky zvesela. Někteří žáci se do školy těšili moc, jiní už o trochu méně, ale i ty sluníčko vytáhlo z postele. Prvňáčci šli do školy s obavami. Nevěděli, co je ve škole čeká, a tak měli trochu strach. Když je ale před školou čekala milá paní učitelka, přestali se bát. Připadala jim jako jejich vlastní maminka, a té se přece taky nebojí. I skřítkové byli napjatí. Byli zvědaví, kdo usedne právě do jejich lavice. Skřítek Melda vyhlížel žáky tak netrpělivě, až z lavice opět spadl. Zoltán mu to měl za zlé. Přísně se zamračil. Teď už musí být skřítkové ale opravdu vzorní.
„Pardon,“ omluvil se Melda a hbitě vyšplhal po noze lavice zpátky na své místo. Konečně se otevřely dveře a v nich se objevila usměvavá paní učitelka, a hned za ní zástup dětí. Holčičky i kluci s velikými barevnými aktovkami na zádech.
„Tak to je naše třída,“ oznámila dětem paní učitelka. „Každý bude mít své místo v lavici.“ Děti se hned začaly rozhlížet, kde by se jim líbilo nejvíce. „Menší děti a ty, které nosí brýle, by měly sedět vepředu,“ dodala ještě paní učitelka a pak už děti nechala, ať si své místo vyberou samy.
Než se děti usadily, tak bylo ve třídě rušno, ale pak paní učitelka třikrát hlasitě zatleskala a děti ztichly, protože se polekaly. Nevěděly, co to má znamenat. „To bude naše tajné znamení,“ oznámila dětem s úsměvem. „Když takto zatleskám, znamená to, že má být ve třídě klid.“ Děti pokyvovaly hlavami a škola jim najednou připadala báječná.
„Další tajné znamení uslyšíte za chvíli. Je to zvonění. To nám ohlásí začátek a konec vyučování.
Podle zvonění se musí řídit celá škola. Já, vy, ostatní žáci i učitelé, a dokonce i pan ředitel.“
Sotva to paní učitelka dořekla, jako na zavolanou opravdu zazvonilo.
První vyučovací hodina skončila. Dětem se zdála krátká, ale bylo to jen proto, že se zdržely v šatně. Pak se ještě prošly celou školou, aby věděly, jak to ve škole vypadá a kde najdou toalety.

PRAVIDLA

První školní den utekl velmi rychle. Děti byly nadšené. Líbila se jim škola, třída i paní učitelka.
Dokonce od ní dostaly malý sladký dáreček a hromádku sešitů. Čokoládové srdíčko si někteří snědli hned, jiní si ho schovali do aktovky, aby se mohli doma pochlubit rodičům. I skřítkové byli spokojení. Žáci, které dostali na starosti,
se jim líbili.
Odpoledne celá škola utichla. Děti i učitelé odešli domů a Zoltán všechny svolal na obvyklé
místo do poslední lavice. Teď už to byla lavice Aldy a Páji.
„Dnes jsme se seznámili se svými svěřenci a od zítřka začíná tvrdá práce. Takže jen tak pro pořádek si připomeneme, jaké jsou vaše povinnosti,“ řekl Zoltán a ukázal na Boba, který byl nejblíž. Chtěl po něm některé z pravidel.
„Dáváme pozor, ať jsou tužky a pera v pořádku,“ odpověděl Bob.
„A co dál?“ zeptal se Zoltán a opět namířil prst na dalšího ze skřítků.
„Budeme dávat pozor, aby se dětem nic nestalo,“ odpověděl Darek.
„Budeme se chovat tiše a nenápadně, abychom děti nerušili,“ odpověděl hned nato Dan, který stál vedle Darka. Nebyl si jistý, na koho Zoltán ukázal, a tak odpověděl raději taky. Tím nic nezkazí. Pořád je to lepší, než kdyby se ukázalo,
že základní pravidla školních skřítků nezná.
Zoltán spokojeně pokýval hlavou a pak
se zaměřil na dva nové skřítky. Ukázal nejprve na Aldu.
„Postaráme se o to, aby byla pořád švanda!“ odpověděl se šibalským úsměvem. Skřítkové po sobě začali pokukovat. Tohle pravidlo neznali. I Zoltána to vyvedlo z míry. Legrace není nic špatného, ale patří do školy? Raději namířil prstem i na Páju. Ten měl odpověď taky připravenou: „Budeme dětem pomáhat se svačinou!“
Ostatní skřítkové se hlasitě rozesmáli a Zoltán byl opět v rozpacích. Jak jen to ten skřítek myslel? Chce dětem ze svačiny ujídat, nebo dávat pozor, aby nevypadla z aktovky nebo z lavice na zem? Ať tak nebo tak, bude si na ty dva vykutálené skřítky muset dávat pozor.

Mgr. Pospíšilová Zuzana
Mohlo by vás zajímat:
Mgr. Pospíšilová Zuzana
Více informací o autorovi

Přečtěte si také:

Když se brouček probudil
Když se brouček probudil

Objevte pomocí této bohatě ilustrované knížky rozmanité krásy podzimu, prozkoumejte život v lese a zjistěte, jak vypadá pravé přátelství.

Číst více
Koupit na Grada.cz
Představu­jeme
Kouzelné karamelky na dobrou noc
Kouzelné karamelky na dobrou noc

Paní cukrářka Sladká dělá výborné karamelky. Kromě toho, že báječně chutnají, mají navíc kouzelnou moc.

Číst více
Koupit na Grada.cz
Představu­jeme